Píseň v kulturních kontextech (2012)

V obecné rovině se projekt soustřeďuje na „populární“ píseň jako kulturní a společenský fenomén. „Populární“ píseň po druhé světové válce opět postupně získala posici nejen jedné z kulturně a společensky dominantních primárních uměleckých forem, což – jak upozorňoval vlivný mediální kritik Marshall McLuhan – souvisí se západním oživením určitých aspektů mythu, především však formou, která se na rozdíl od „tradičních“ uměleckých forem proměňovala v sepjetí se změnami kulturního a společenského prostředí, aniž si přestala nárokovat obecnou platnost. Projekt se zabývá právě dynamičností vztahu „populární“ písně a určitých vnitřních kulturních a společenských forem.

Řešitelé se soustřeďují na jednotlivé episody příběhu „populární“ písně v konkrétních kulturních i mezikulturních kontextech. Methodologicky vycházjí z „tradičnější“ podoby angloamerické kulturní kritiky (cultural criticism), která vychází nejen z obecné kritiky a kulturologie, ale i sociologie dějin, dějin myšlení (history of ideas) a mediální kritiky. Konkrétní čerpají z dnes takřka klasických prací kulturních kritiků, kteří dokázali, že o „populární“ písni a hudbě lze psát poučeně, kriticky a zároveň zaujatě, na př. Greil Marcus, Michael Gray, Paul Williams, Christopher Ricks, Sean Wilentz. Druhotným cílem projektu je pokusit se představit tento interdisciplinární druh kulturní kritiky a prozkoumat, do jaké míry je v českém kritickém diskursu vůbec možný.

Rešitelé:

Jakub Guziur, hlavní řešitel, který se akademickému zkoumání písně věnuje dlouhodobě, se zabývá americkou „populární“ písní, jež na počátku šedesátých let 20. století přejala některé estetické postupy angloamerické avantgardní poesie. Vzniklo tak svébytné pojetí „populární“ písně jako nesnadné umělecké formy, která sice nepřestává být „populární“, používá ovšem prostředky umění „vysokého“. Estetické a kulturní implikace tohoto jevu řešitel dokládá na díle Boba Dylana.

Jiří Měsíc, spoluřešitel, student navazujícího magisterského studia oboru Anglický jazyk a literatura, se zabývá duchovními kontexty díla kanadského autora židovského původu Leonarda Cohena. V současné době se zaměřuje na Cohenovo pojetí pouta jako nezbytného prostředku sebe-identifikace. Vychází z autorova svébytného pojetí písně jako iniciačního rituálu, jehož prostřednictvím se re-konstruuje pradávné slovo, význam, archetypální svět. Cohen, moderní trubadúr, je přesvědčen, že lásku je třeba honorovat, ale rovněž (zne)užívat, abychom si uvědomili její dynamičnost, kterou rozněcuje (a v ideálním případě zároveň produchovňuje) základní lidská tělesnost.

Irena Petrášová, spoluřešitelka, studentka navazujícího magisterského studia oboru Anglický jazyk a literatura, pracuje na kritické analyse společenského a kulturního kontextu vzniku tzv. „punkového“ hnutí ve Spojených státech a Velké Británii. Pozornost věnuje komplikované souhře kulturních, dějinných a společenských faktorů, které vznik tohoto agresivního a programově společensky subversního hnutí umožnily. Spoluřešitelka se na základě analysy textů prominentních představitelů tohoto hnutí (např. Patti Smith, the Sex Pistols, the Clash, the Ramones) pokouší rekonstruovat idolisovaný obraz, s nímž se tehdejší mládež ztotožňovala.

Stanislav Potoczek, spoluřešitel, student navazujícího magisterského studia oboru Anglický jazyk a literatura, se zabývá komplexním vztahem americké společnosti devadesátých let 20. století a dobové nekonformní hudební (sub)kultury. Spoluřešitel věnuje pozornost kulturně-sociálnímu paradigmatu Američanů narozených mezi lety 1965 a 1978, kteří se do značné míry identifikovali s populární hudbou idolisovaným obrazem vnitřně rozvráceného, zcela odcizeného moderního člověka. Za osobnost, která daný kulturně-sociální stav zosobnila, považuje amerického autora Kurta Cobaina, své these dále dokládá dílem tzv. seattleské „grungeové“ hudební (sub)kultury (Alice in Chains, Pearl Jam) a jejich předchůdců, „otců americké alternativní hudby“, skupiny R.E.M.


Zveřejněno / aktualizováno: 12. 03. 2017