Můj Erasmus v Estonsku

Když mi přišel email o tom, že se můžu zúčastnit erasmovského pobytu, dlouho jsem neváhala a začala jsem vyplňovat přihlášku. Posledních pár měsíců jsem byla neustále v práci, a tak jsem si řekla, že si zasloužím trochu „volna“, a že se konečně budu více soustředit na studium. Ze zemí, které jsem si mohla vybrat jako svou destinaci, jsem si vybrala Estonsko, a to z několika důvodů. Jedním z nich byl ten, že jsem už dříve zemi navštívila a měla jsem z ní plno krásných vzpomínek, a také z praktického hlediska díky tomu, že v zemi žije velká menšina ruských rodilých mluvčí, což se mi jako studentce ruské filologie hodilo.

Netrvalo to dlouho a po nějakém tom papírování jsem koncem ledna byla na cestě do Estonska. Byla jsem celá natěšená z nového dobrodružství, které mě čekalo, avšak hned první den jsem tvrdě narazila. Zjistila jsem, že ubytování, které jsem si před odjezdem zařídila, neexistuje. Naletěla jsem podvodníkovi, který se vydával za majitele bytu, shrábnul peníze a po mém příjezdu přestal komunikovat. Bohužel, zjistila jsem, že tyhle podvody s bydlením pro zahraniční studenty jsou poměrně běžná věc, a dostala jsem tím pořádnou lekci. Vlastní ubytování jsem si už nemohla dovolit, a tak jsem skončila na kolejích, kterým jsem se původně tolik chtěla vyhnout.

Asi to tak ale chtěl osud, protože díky tomu jsem poznala přátele na celý život a užila si svůj pobyt tak, jak bych nikdy nebyla schopná bez nich. Ve skupince jsme byli studenti z Česka, Řecka, Německa a Itálie, a díky tomu jsem si za svůj pobyt vylepšila nejenom ruštinu ale také angličtinu. Podnikali jsme spolu plno věcí a rychle se sblížili. Plánovali jsme výlety a postupně tak objevovali Estonsko, ale i vedlejší země. Stíhat školu bylo poměrně lehké, protože většina semestru byla preventivně online, čehož jsme využili a v tom výletování se pořádně rozjeli. Procestovali jsme země Skandinávie a Pobaltí, pozorovali polární záři, svezli se se psím spřežením a brodili se v tunách sněhu. A hlavně jsme se seznamovali s novými kulturami a zvyky druhých.

Poznat někoho ze spolužáků bylo těžší, protože jak už jsem říkala, výuka dlouho probíhala online. Zpočátku jsem byla z prezenčních hodin vystrašená, drtivá většina Estonců studujících ruštinu, jsou totiž rodilí mluvčí, a tak je výuka orientovaná na ně, avšak nakonec jsem zjistila, že jsem neměla žádný důvod se bát, všichni byli moc milí, učitelé ochotní a studenti přátelští a nápomocní.

Mimo své přátele z kolejí, jsem se skamarádila i s jednou holkou ze Sibiře, která se přestěhovala do Estonska a která se shodou okolností učila ve svém volném čase česky. Získala jsem tak parťáka do divadla a díky ní mohla vyzkoušet tradiční sibiřské varenje z šišek, nebo se zúčastnit její narozeninové oslavy a nechat si vyložit budoucnost od ruské věštkyně.

Estonsko mě naprosto učarovalo. První týdny v Tallinnu byly studené a plné sněhu, stmívalo se brzy. Čím víc se však blížilo léto, tím přibývalo světla, až nakonec nebyla v noci téměř žádná tma. Slunce zapadalo kolem půlnoci a hned na to zase vycházelo. Občas jsme si šli sednout na pláž pozorovat západ a východ slunce najednou.

Ten půlrok, který jsem strávila v Estonsku, mi změnil život. Poznala jsem plno zajímavých lidí, kteří mi ukázali, že věci se dají dělat i jinak, že život lze žít i jinak, než jsem zvyklá, a že je to v pořádku. Měla jsem příležitost dát si přestávku od svých každodenních starostí a prostě jen poznávat nové, užívat si.

Jestli o erasmovském výjezdu uvažujete a váháte, nemáte proč. Běžte do toho, je to zážitek na celý život a stojí rozhodně za to! Ať už studujete cokoli, získáte zkušenosti, které se ve škole naučit nejde a odjedete s nezapomenutelnými zážitky.

Karolína Rapková
studentka SP Ruská filologie ve specializaci Ruština pro odbornou a profesní komunikaci

Zveřejněno / aktualizováno: 03. 10. 2022