Studia humanitatis – Ars hermeneutica. Metodologie a theurgie hermeneutické interpretace

Vědeckým nosníkem a hlavním metodologickým principem konference i periodika je využití interpretačních postupů filozofické, literárněvědné a „hlubinné“ hermeneutiky. V příspěvcích prvního sborníku byly promýšleny otázky proměny umění interpretace v proudu věků (mj. i přínosu slovanských myslitelů pro metodologii „ars interpretandi“ v minulosti i současnosti), otázky provázanosti ve výkladu poznatků humanitních, sociálních a přírodních věd („eidetické biologie“), resp. konsilience literárněvědného, translatologického, historického, filozofického, právního, teologického a diskursivního myšlení. Tematicky směřovaly k těmto okruhům: filozofická a hlubinná hermeneutika, interpretace a rozumění, dekonstruktivismus a interpretace, hermeneutika a interpretace práva, život jako hermeneutická a biologická kategorie, ztvárnění života příběhem a interpretace dějinného procesu prostřednictvím historického románu, hlubinně hermeneutické aspekty vztahu románu a mýtu, vnitřní forma a duchovní zření uměleckého artefaktu, otázky hermeneutické interpretace v literárněvědné rusistice a slavistice. Zvláštní pozornost se věnuje také kontinuitě vědeckého poznání, hermeneutické interpretaci práva, teorii informace jak v humanitních, tak i v přírodních vědách, a vývojovým proměnám literatury dvacátého století.

Zveřejněno / aktualizováno: 16. 02. 2021