Erasmus v Polsku

Dvě studentky oboru Polský jazyk a literatura strávily v AR 2012/2013 část třetího ročníku na studijním pobytu v rámci mezinárodního výměnného programu Erasmus v Polsku. Michaela Bartusková studovala na Varšavské univerzitě v hlavním městě Polska, zatímco Michaela Suchorová na Gdaňské univerzitě v starobylém Gdaňsku na břehu Baltského moře. Své postřehy shrnují shodně – nebát se, studovat a užívat si…

Jak jste se dozvěděly o programu Erasmus, a na základě čeho jste se rozhodly využít této možnosti studovat v zahraničí?

Michaela Bartusková: Nejvíce informací jsem se dozvěděla na meetingu o Erasmu. Koordinátorky různých fakult nám tam řekly pár základních informací, jako např. z jakých zemí si můžeme vybírat, jaké formuláře musíme vyplnit apod. Poté se už ke slovu dostali samotní studenti, kteří už na Erasmu byli. Vyprávěli nám své zážitky, dávali rady a ukazovali své fotky. Bylo to opravdu inspirující, protože jsme pochopili, že Erasmus není jenom o studiu, ale i o poznávání nových lidí, nových kultur a hlavně o samostatnosti.

Michaela Suchorová: O tom, že existuje něco jako Erasmus jsem se dozvěděla především od kamarádů, kteří se tohoto studijního pobytu zúčastnili. Více informací jsem se ale dozvěděla díky hromadnému e-mailu, který nám zaslala naše fakulta. Navštívila jsem prezentaci o Erasmu, kterou vedli studenti, kteří už si svůj malý „Erasmus sen“ splnili. Proč jsem se rozhodla využít této možnosti? Asi nejspíš proto, že jsem chtěla zkusit něco jiného, nějaké dobrodružství, zkusit žít a bydlet na vlastní pěst a také proto, získat možnost pohybovat se na delší čas mezi rodilými mluvčími jazyka, který studuji – což je polština.

Mezi jakými zeměmi a univerzitami jste se při svém výběru rozhodovaly?

M.B.: Původně jsem chtěla jet někam za teplem :-). Záviděla jsme těm, kteří v rámci Erasmu strávili zimu někde u moře. Ale vzhledem k tomu, že náš obor je polský jazyk, měla jsme na výběr pouze mezi Polskem a Litvou.

M.S.: Výběr nebyl moc velký, což se dalo očekávat, vzhledem k tomu, že studuji polonistiku. Mohly jsme si vybrat mezi Polskem, Slovenskem, Litvou nebo Estonskem.

Co rozhodlo o výsledném výběru?

M.B.: V Polsku není taková zima jako v Litvě :-). Ale vážně, především mi ale připadalo logičtější zlepšit si polštinu v Polsku a ne v Litvě. A taky jsem chtěla blíže poznat Varšavu, kde jsem byla už během tematické exkurze v prvním ročníku. To město mě, musím říci, opravdu okouzlilo.

M.S.: Popravdě mě lákalo Estonsko, ale vzhledem k tomu, že jsem měla v plánu psát bakalářku o polských tradicích a svátcích, tak jsem se rozhodla pro Polsko. V motivačním dopise jsem se přímo zmínila, že bych ráda studovala ve Vratislavi, což mi nebylo umožněno z kapacitních důvodů. Tak jsem se nakonec rozhodla pro Gdaňsk, což mi vlastně posléze vůbec nevadilo.

Co jste musely udělat pro to, abyste mohly vyjet studovat do Polska?

M.B.: No bylo to hlavně hodně papírování. Napsat motivační dopis (v češtině a polštině), CV (zase v obou jazycích) a odevzdat dosažené studijní výsledky. Pak následovalo přijímací řízení. Když jsme se dozvěděly, že jsme prošly, čekalo nás ještě vyplnění dalších formulářů jako Student Application Form, Learning Agreement a formulář o úrovni jazykových schopností.

M.S.: Nejdříve jsme se musely odevzdat dosavadní studijní výsledky, motivační dopis v češtině a také v jazyce, ve kterém budeme studovat (což je polština), CV – čeština i polština a to všechno odevzdat do daného termínu. Po výběrovém řízení, když jsme se dozvěděly, že jsme byly vybrány, musely jsme ještě podepsat smlouvu (Learning Agreement) s naší univerzitou, pak podepsat smlouvu hostitelské univerzitě atd. Trochu papírování ale určitě to stálo za to.

Myslíte, že výborná znalost polského jazyka je pro studium na těchto univerzitách nezbytná?

M.B.: Záleží to asi na tom, jaký obor studujete. Pro nás byla polština opravdu nezbytná. Ale většina erasmáků, které jsem ve Varšavě potkala, studovala jiné obory a byla pro ně nezbytná angličtina. Aby se naučili alespoň základní polské fráze, měli ještě před začátkem semestru intenzivní týdenní jazykový kurz polštiny. Tam se naučili takové ty základy jako Ile to kosztuje, Gdzie jedzie ten autobus apod. Ale nejdůležitější slova jako wódka, piwo a tak pochytíte během celého semestru :-).

M.S.: Jestli tam jedete studovat polštinu, tak je určitě nezbytná :-). Pokud jde ale o jiný obor, nezbytností se stává angličtina. Ale z toho co vím, anglicky studující erasmáci měli sem tam problémy s předměty, které si zapsali na hostitelské univerzitě – a to proto, že se vyučovaly jenom v polštině, takže si pak vybírali předměty jiné, nebo se pro ně vybralo jiné, alternativní řešení zkoušek nebo zápočtů.

Probíhá na polských univerzitách výuka stejně jako u nás?

M.B.: Především tam vůbec neznají systém kreditů. Pro hodnocení erasmus studentů se sice systém ECTS kreditů používá, ale běžní studenti se s tím nesetkají. No a taky se tam probírá všechno více dopodrobna. Ale myslím, že je to způsobeno hlavně tím, že u nás studujeme polštinu jako cizí jazyk. Zatímco my se v Ostravě, samozřejmě kromě studentů s polskými maturitami, teprve na přednáškách dozvídáme, že existuje například nějaká Lalka a Boleslav Prus, v Polsku se počítá s tím, že většina studentů má již tato díla přečtená. Takže když my u nás probíráme teprve základy, na literárních seminářích v Polsku už to studenti rozebírají všechno hodně do hloubky.

M.S.: No, dalo by se říct, že podobně. Ono to hlavně hodně záleží na přístupu kantora. Ale je více méně jasné, že u nás katedra polonistiky vypadá úplně jinak než na polské univerzitě :-).

Co bylo pro vás za ten půlrok nejtěžší?

M.B.: Nejhorší bylo najít si bydlení. Bohužel mi nedali koleje, takže jsem si bydlení musela zařizovat sama. A protože jsem se dozvěděla, že nedostanu koleje až přibližně měsíc před odjezdem, začala jsem hledat byt opravdu na poslední chvíli. A nikdo vám moc nechce dát pokoj jenom na půl roku. Navíc ty byty vidíte jenom na fotkách, bojíte se, jak budou vypadat ve skutečnosti a ani neznáte město, takže si moc neumíte přestavit co je daleko od centra a co blízko, protože nemáte nejmenší tušení, jak funguje městská hromadná doprava ve Varšavě. Nakonec jsem ale naštěstí našla pokoj za rozumnou cenu v krásném bytě se skvělými polskými studentkami.

M.S.: Pro mě byl trochu těžký začátek, protože jsem si musela všechno papírování ohledně schválení pobytu v Polsku, na kolejích atd. zařídit sama, protože můj „buddík“ (každý erasmák dostane svého buddyho – místního studenta, který se má o něho starat, pomoct mu s prvními krůčky, s aklimatizováním se atd.) na mě neměla ze začátku semestru vůbec čas. Ale díky mé úrovni polštiny to takový problém zase nebyl, kdybych se musela s úředníky domlouvat anglicky tak bych se z té polské byrokracie asi zbláznila :-).

Myslíte, že se vaše polština za tento půlrok zlepšila?

M.B.: To rozhodně. Během celého semestru jsem byla obklopena hlavně Poláky, a také studenty z jiných zemí, kteří přijeli do Varšavy studovat polštinu stejně jako já. Fajn zkušeností bylo také srovnání, jak se žije polským rodinám ve Francii, na Litvě, v Kanadě nebo jiných zemích a na jaké úrovni je polština na různých univerzitách ve světě.

M.S.: Určitě ano, bohužel ne tak jak jsem předpokládala. Spíše jsem si hodně vylepšila angličtinu, protože jsem byla pořád ve styku s jinými erasmus studenty, vlastně jsem přímo bydlela s Turky a Španělem, takže angličtina byla pro mě rozhodně nezbytností. I když jsme se scházeli s polskými studenty nebo buddíky jiných erasmáků, mluvili jsme většinou anglicky, aby všichni rozuměli.

Stihly jste při studiu také cestovat a poznat nějaká nová, zajímavá místa?

M.B.: Ve Varšavě jsou zajímavá místa na každém rohu. Za návštěvu určitě stojí Centrum Nauki Kopernika, Muzeum Chopina, Muzeum Powstania Warszawskiego nebo prosklená Univerzitní knihovna se zahradou na střeše.

M.S.: ESN – což byla tamní studentská organizace, která se starala o erasmus studenty, pořádala několik zájezdů do nejznámějších polských měst jako je třeba Varšava, Krakov, Vratislav apod. Já osobně jsem se zúčastnila spíš jen malých jednodenních „tripů“ jako třeba výlet na středověký hrad Malbork. Erasmáci ale většinou cestovali z vlastní iniciativy ve skupinkách přátel, které si po příjezdu vytvořili. Možností bylo určitě hodně.

Pokud byste měly opět v budoucnu možnost podobně vycestovat, zvolily byste si tytéž univerzity, a popřípadě proč?

M.B.: Varšavská Univerzita se mi opravdu moc líbila, ale kdybych měla možnost zase studovat v Polsku, asi bych vyjela někam jinak. Myslím, že je škoda, že nemáme moc na výběr co se týká studijních programů. Spousta erasmáků, které jsem potkala ve Varšavě, mi říkali o jiných stipendijních programech, na kterých už byli, a díky tomu poznali spoustu polských univerzit. Potkala jsem dokonce dvě studentky z Itálie a Belgie, které jsou v pátém ročníku a již od „prváku“ každý rok navštěvovaly Polsko, buď na celý semestr, nebo alespoň na několikatýdenní kurz. Jejich země prostě nabízejí spoustu podobných programů jako je Erasmus. Poznali díky tomu i Krakov, Gdaňsk a jiná univerzitní města.

M.S.: Kdybych měla možnost vrátit se do Gdaňska jako student nebo vědecký pracovník, určitě bych neváhala. Každopádně, Erasmus ve mě probudil zájem o cestování a určitě budu zvažovat další studium v zahraničí.

Co byste chtěly vzkázat a poradit dalším potenciálním zájemcům o Erasmus?

M.B.: Rozhodně neváhejte a jeďte. Je to obrovská životní zkušenost, kde potkáte spoustu zajímavých lidí. Nebojte se toho, že pojedete do cizí země úplně sami. Stejně jako vy tam vyjedou stovky lidí, kteří tam taky nikoho neznají. A díky studentským organizacím jako ESN se seznámíte opravdu velmi rychle. Určitě bych vám taky poradila, že pokud vám nepřidělí koleje, počítejte s finanční pomocí od rodičů, nebo si předem něco našetřete. Stipendium není moc vysoké, já jsem ze stipendia zaplatila nanejvýš nájem, takže pokud si to tam chcete trochu užít, finanční pomoc budete opravdu potřebovat. A moje hlavní rada zní: HAVE FUN!

M.S.: Nemít strach! Je to ohromná příležitost vyzkoušet si žít sám, a ještě k tomu v jiné zemi, a určitě příležitost, jak si prohloubit, zlepšit jazykové schopnosti a poznat mnoho úžasných lidí jiných kultur, které byste možná ani nikdy nepotkali. Mohla bych o Erasmu mluvit klidně i několik hodin a stejně bych neřekla všechno – Erasmus je něco, co si člověk musí prožít, jinak to nikdy plně nepochopí. Je to zkušenost na celý život, takže jestli pořád rozmýšlíš nad tím, jestli někam jet, tak to prostě udělej, nebudeš toho litovat! Erasmus once, Erasmus forever!

Petr Ligocký, student 3. ročníku Polský jazyk a literatura a Český jazyk a literatura (AR 2012/2013)
Rozhovor byl v upravené verzi otištěn v Listech FF OU (červen 2013).


Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022