Rozhovor s doc. PhDr. Jiřím Kulkou, CSc. - O štěstí...
Ve čtvrtek 1. listopadu 2012 proběhlo v aule PdF OU setkání s Jiřím Kulkou, kterým zahájila katedra psychologie a aplikovaných sociálních věd FF OU cyklus “Inspirativní osobnosti současné psychologie„. J. Kulka je klinickým psychologem, psychoterapeutem, grafologem, muzikologem, teoretikem umění, klasickým – dříve i rockovým – kytaristou, autorem několika knih a více než stovky odborných studií, mj. první a zatím jediné české monografie Psychologie umění (Praha: Grada, 2008). Tématem jeho vystoupení bylo pojednání o vztazích mezi osobností, štěstím a uměním. Ve snaze přiblížit toto setkání i těm, kteří se akce nemohli zúčastnit, jsem našemu hostu položil několik otázek.
Jirko, jedním z témat Tvé přednášky byla psychologická koncepce štěstí, kterou jsi vytvořil a publikoval. Protože se jedná o jedno z ústředních témat lidského života, mohl bys ji ve stručnosti čtenářům charakterizovat?
Prožitek štěstí je jedním z nejdůležitějších v našem životě. Podle dalajlámy je pravým cílem našeho života hledání štěstí. Věčným problémem však je, co to štěstí vlastně je. Chceme-li se ovšem nad životním štěstím zamyslet z hlediska vědecké psychologie, nezbývá nám než nějak si je definovat. Proto jsem vypracoval teorii H, ve které je štěstí vymezeno, ale tak, aby se do něj vešlo cokoli, aby každý měl možnost uvědomit si své štěstí. Štěstí je totiž subjektivní kategorií a více záleží na našich duševních podmínkách než na objektivní situaci. Podle teorie H má štěstí čtyři neodlučitelné stránky: radosti a blaženost, sebenaplnění, tj. seberealizaci osobnosti a smysl života. Tyto čtyři faktory by bylo vhodné dále vymezit, ale zájemce mohu odkázat na webovou stránku www.arcana.cz, kde najde další podrobnosti. Ještě bych dodal, že uvedené stránky štěstí jsou vztaženy ke čtyřem složkám naší osobnosti (motivace, řízení činnosti, Já a charakter), takže mají svou vnitřní logiku.
Jako psycholog jsem se občas u svých klientů setkal s větou: “Byl jsem tenkrát v životě šťastný, ale vůbec jsem to tehdy netušil. Myslel jsem si, že mám naopak víc problémů než druzí„. Jak bys interpretoval rozpor, že je možné být šťastný a nevědět o tom?
Štěstí není trvalý ani neměnný prožitek. Proměňuje se zákonitě, protože člověk nemůže být v jednom kuse jen šťastný. Člověk se totiž musí stále něčemu přizpůsobovat a existuje také duševní jev zvaný adjustace, kdy se přizpůsobíme určitému podnětu nebo situaci natolik, že si je přestaneme uvědomovat. Prostě je bereme jako samozřejmé a naše pozornost se obrací jinam. Proto musí po prožitku štěstí následovat prožitek méně příjemný, abychom si další příchod šťastného zážitku mohli uvědomit. To je dialektika. Život tak probíhá ve vlnách, kdy jsme “jednou nahoře a jednou dole„. Kdyby tomu tak nebylo, musela by se hladina štěstí zvyšovat donekonečna, což je nemožné. Pokud se právě nacházíme v méně šťastné životní situaci, můžeme nostalgicky vzpomenout, že dříve nám bylo lépe a že jsme si toho nevážili nebo si to nedokázali uvědomit (díky adjustaci).
Mnozí lidé dnes vidí štěstí v konzumu, v materiálních hodnotách, anebo své štěstí spojují s životními úspěchy. Jaký máš na tuto situaci názor?
Dnešní konzumní společnost zaměřenou na peníze a moc pokládám za chorobnou, a pokud se nezmění její klima, viděl bych to pesimisticky. Štěstí nespočívá v bohatství ani v úspěchu. Naopak bohatství a úspěch jsou zakotveny ve štěstí. Úspěšný člověk je tedy ten, kdo se cítí opravdu šťastný. Mnohokrát jsem se o tom přesvědčil ve své praxi.
Existuje nějaká možnost, jak by si zájemci mohli ověřit, zda jsou z hlediska Tvé koncepce vlastně šťastní?
Výše jsem uvedl internetovou adresu, na níž je zveřejněn také test štěstí, který je možno si udělat. Tento test vychází z teorie H. Zjistíte v něm dokonce, na kolik procent jste šťastni. Výsledek testu je třeba brát jen orientačně. Je ovšem jasný rozdíl, jestli dosáhnete 20% nebo 80%. Jinak ovšem nutno dodat, že štěstí je relativní záležitost a posoudit je můžeme až s odstupem.
Je o Tobě známo, že jsi také stoupencem pozitivní psychologie a že tento přístup uplatňuješ také v psychoterapii. Jak bys vyjádřil své psychoterapeutické krédo?
Jako psychoterapeut mám skutečně své krédo. Smysl své práce vidím v pomoci lidem nacházet své štěstí (mimo jiné také tím, že spolu řešíme problémy – o poruchách nemluvím rád). Každý má otevřenu vlastní cestu ke svému štěstí. Je jen třeba vydat se na ni a vyjít od pozitivních stránek své povahy a svého života a dále je rozvíjet. Lidé jsou často zbytečně negativističtí a své štěstí si kazí. Život je však příležitost... Přejme si tedy “Mnoho štěstí!„.
Děkuji Ti za rozhovor.
Zdeněk Mlčák
Zveřejněno / aktualizováno: 21. 02. 2017
