Mysleme na budoucnost svých dětí

Zásadním průlomem ve výuce cizích jazyků je rozhodnutí Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy o začlenění povinné výuky druhého cizího jazyka do kurikulárních dokumentů, konkrétně do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Tím se do jisté míry mění požadavky nejen na organizaci a realizaci jazykového vyučování ve školách, ale i na žáky samotné. Jako každá nová záležitost, i toto rozhodnutí vyvolává řadu otázek mezi širokou veřejností. Na některé z nich, které rodiče žáků základních škol velmi zajímají, odpovídá PhDr. Gabriela Rykalová, Ph.D., vedoucí Oddělení germanistiky Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě a členka předsednictva Svazu germanistů ČR.

Proč se děti mají učit druhý cizí jazyk?

Dorozumívat se více než jedním cizím jazykem je v dnešní době téměř samozřejmostí a zároveň nezbytností. Na tuto skutečnost musí proto reagovat již základní vzdělávání, které by mělo všem žákům zabezpečit příležitost získat znalosti minimálně dvou cizích jazyků – i když na rozdílné úrovni – již během povinné školní docházky. Chápeme, že někteří rodiče i učitelé mají obavy, že druhý cizí jazyk jejich děti neúměrně zatíží, ale neměli bychom děti podceňovat. Mysleme především na to, že cizí jazyky našim dětem otevírají dveře k mnohem větším možnostem, než jsme měli my sami. Nesmíme také zapomenout na to, že naše děti budou možná chtít studovat na vysoké škole, kde znalost více jazyků je velmi žádoucí. A to nejen v případě, že se jedná o studium jazyka jako oboru, ale o studium všech oborů ostatních, od politologie, psychologie, přírodních věd, mezinárodního práva, farmacie, historie, medicíny až po informatiku či technické obory. A pokud budou naše děti dobře ovládat cizí jazyky, otevírají se jim dveře nejen zahraničních škol různého typu, ale i podniků, firem i institucí. A to za tu námahu stojí.

A co argumenty škol, že nemají dostatek kvalifikovaných učitelů jazyků?

Možná nemají, ale mohly by mít. Každým rokem úspěšně ukončí studium učitelství celá řada kvalitních budoucích učitelů cizích jazyků hned na několika univerzitách. Jsou to nadšení mladí lidé, kteří mají chuť jazyk učit, ale školy o ně zatím nemají zájem.

A nestačila by angličtina, kterou se dorozumíme všude?

Ano, angličtinou se již za několik let bude umět dorozumět většina lidí. Ale jen ti, kteří budou umět něco navíc, tedy v našem případě další cizí jazyk, budou mít více šancí získat vysněnou práci, a to doma i v zahraničí. Na první pohled se sice může jevit, že pro vykonávání každé profese nejsou jazykové znalosti nutné, ale celá řada zaměstnavatelů vyžaduje již dnes znalosti dvou cizích jazyků. A nezapomínejme na to, že v každé profesi můžeme sbírat cenné zkušenosti také při praxi v zahraničí. Rozhodnutím ministerstva školství se tak zvyšují šance našich dětí na lepší uplatnění ve svém budoucím povolání. Cizí jazyky, a to nejen angličtinu, potřebujeme také k tomu, abychom se domluvili v cizích zemích na dovolené, abychom si uměli objednat v restauraci, vyřešit problém v hotelu, nebo se dorozumět s jinými zajímavými lidmi na svých cestách, ale i s těmi, kteří k nám přijedou na návštěvu. Nežijeme přece jen proto, abychom pracovali.

A který druhý jazyk bychom měli vybrat?

Při volbě druhého cizího jazyka hraje roli řada faktorů. Může se například stát, že v daném školním roce nebude škola moci realizovat výuku daného jazyka z důvodu nedostatečného zájmu ze strany žáků. Stejně tak nelze očekávat, že bude nabízena výuka velkého množství jazyků. V našem školním prostředí bývá nejčastěji nabízena němčina, ruština, francouzština a popř. španělština. Pro vlastní učení je velmi motivující, pokud si žák jako druhý cizí jazyk zvolí ten, který má spojený například se svými zájmy či koníčky. Při volbě může také rozhodovat to, o jakém povolání přemýšlí či ve které části naší země bydlí a s jakým jazykem přichází v běžném životě často do styku. Vezměme si například to, že nejdelší část hranic naší republiky tvoří hranice s německy mluvícími sousedy, kterými jsou Rakousko a Německo, a že v Evropské unii, které jsme součástí, je němčina mateřským jazykem nejpočetnější skupiny obyvatelstva. Německo je našim největším obchodním partnerem, Rakousko pro nás patří k nejnavštěvovanějším zemím střední Evropy. Ptáme-li se, který cizí jazyk bude pro naše děti v budoucnu užitečný, pak je třeba bezesporu zmínit němčinu.

A když si žák němčinu jako druhý cizí jazyk vybere, bude mu ji vůbec škola schopna zajistit?

O tom nepochybujeme. Pokud o tento jazyk bude zájem, škola se jistě bude snažit o to, aby žákům mohla vyhovět. V České republice máme dost velmi dobrých učitelů němčiny, mnoho škol (základních, ale především středních) již v minulosti uzavřela četná partnerství s německými, nebo rakouskými školami, díky kterým žáci mohou navázat přátelství s německy mluvícími vrstevníky. O propagaci němčiny v evropských zemích se starají německé, rakouské a švýcarské instituce, které děti i dospělé pravidelně seznamují s německou a rakouskou kulturou a pořádají celou řadu zajímavých akcí a výměnných programů.

Stihnou základní školy žáky druhý cizí jazyk naučit?

Dokonale jistě ne. Ale žáci si bezesporu osvojí minimální základy a jakýkoliv další kontakt s tímto jazykem už bude snazší. K cizím jazykům získají vztah, budou vědět, jak se jim učit i po ukončení školní docházky.

Co byste vzkázali všem, kterým se zavedení druhého cizího jazyka do škol nelíbí?

Aby mysleli především na to, že znalost cizích jazyků se dětem může a pravděpodobně také bude v jejich budoucím životě hodit, že jejich zvýšené úsilí už na základní škole se jim v životě mnohokrát zúročí. A pohlížíme-li na věc z tohoto hlediska, je třeba rozhodnutí ministerstva školství přivítat.


Zveřejněno / aktualizováno: 12. 03. 2017