Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem

Germanisté vítají rozhodnutí MŠMT o zavedení povinné výuky druhého cizího jazyka na základních školách

V posledních dvaceti letech prošla výuka cizích jazyků na našich školách zásadními změnami. Stejně jako všude ve světě se i u nás jako první cizí jazyk prosadila angličtina, která se však bohužel stává pro stále větší počet našich žáků jazykem jediným. Druhý cizí jazyk je totiž dosud na základních školách pouze jen jedním z volitelných předmětů, a tak často žáci dávají přednost jiným disciplínám, méně náročným na domácí přípravu. Neuvědomují si – a nemyslí na to ani jejich rodiče – že si tak uzavírají velké šance ve své budoucnosti. Argumenty, že se znalostí angličtiny si naši žáci vystačí, velmi těžko obstojí, pokud vezmeme v úvahu geografickou polohu a postavení České republiky v Evropě. Proto vítáme rozhodnutí MŠMT zavést povinnou výuku druhého cizího jazyka již na základních školách. Naše republika se tak konečně připojí k principu evropské jazykové politiky, který je označován jako 1+2, což znamená, že vedle mateřského jazyka bude zajištěna výuka dvou jazyků dalších. Našim dětem tak budou poskytnuty stejné šance jako dětem v dalších zemích Evropské unie, ve kterých je tento princip uplatňován již řadu let. Kterému z dalších jazyků dát ale při volbě druhého cizího jazyka přednost?

Evropská komise a Rada Evropy prosazují myšlenku, aby jednotlivé země ve své jazykové politice věnovaly velkou pozornost angličtině, ale zároveň doporučují, aby se žáci učili i jiným jazykům, zejména jazykům svých sousedů.

Připomeňme si skutečnosti, na které se i ve školním prostředí často zapomíná. České země jsou již déle než tisíc let hospodářsky a kulturně těsně propojeny se svými sousedy. Dnešní Česká republika je poloostrovem obklopeným stomilionovým německy mluvícím mořem. V Evropské unii je němčina mateřským jazykem nejpočetnější skupiny obyvatelstva. Německá ekonomika zaujímá v hlavních ukazatelích první místo v Evropě a třetí na světě (za USA a Japonskem). Česká republika je závislá na exportu svých výrobků a služeb – a právě Německo je naším největším obchodním (ale i kulturním) partnerem. V České republice působí vysoký počet firem s německou, rakouskou a švýcarskou majetkovou účastí, které oceňují dobrou spolupráci s českými partnery. Tyto firmy však naléhavě hledají spolupracovníky s dobrými znalostmi němčiny. Ty znamenají pro uchazeče o práci velkou výhodu a podstatné zlepšení jejich vyhlídek na uplatnění, ať je to v některé z prosperujících firem v  blízkém okolí, v příhraničních regionech nebo přímo u našich německy mluvících sousedů. Němčina je i jazykem vzdělávání. Německy mluvící země nabízejí celou řadu stáží a studijních pobytů studentům humanitních, přírodovědných i technických oborů.

Ať už si žák zvolí jako druhý jazyk němčinu, ruštinu, francouzštinu či španělštinu, vždy jde o investici, která se v budoucnu vyplatí. Nepodceňujme naše děti, že zátěž spojenou s výukou druhého cizího jazyka nezvládnou. Nejde přece o to, mluvit cizím jazykem dokonale jako rodilý mluvčí, ale získat základy, které je možno dále prohlubovat.

Pro osvojování si cizího jazyka více než kde jinde platí ono známé „Co se v mládí naučíš...“. I proto by se rodiče, kteří nyní sami často chvatně dohánějí, co kdysi v hodinách cizího jazyka zameškali, měli zamýšlet nad tím, jak využije jejich dítě čas strávený na základní škole. Vždyť každé cizí slovíčko, které se zde naučí, mu může v budoucnu nejen usnadnit dorozumění v zemi souseda, ale i zvýšit jeho konkurenceschopnost na trhu práce. Je důležité si to včas uvědomit.

Prof. PhDr. Lenka Vaňková, Dr.
předsedkyně Svazu germanistů České republiky

Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022