Exkurze katedry dějin umění a kulturního dědictví - Kutná Hora 2011

Mezi 10. a 12. květnem se uskutečnila odborná exkurze katedry dějin umění zaměřená na památky staroslavné Kutné Hory a jejího okolí. Výpravu, které se zúčastnil vedle studentů a pedagogů katedry také pan děkan doc. Zářický, doplnili kolegové a doktorandi z Ústavu dějin umění partnerské Univerzity kardinála Stafana Wyszyńského ve Varšavě. První zastávkou v náročném programu byl empírový zámek Kačina, jehož autentický exteriér i krásné interiéry s unikátní knihovnou jsou trvalým lákadlem nejen pro turisty, ale také pro filmaře. Památku zcela odlišného charakteru představuje románský kostel sv. Jakuba v obci Jakub vzdálený od Kačiny několik málo kilometrů. Kostelík je unikátní jak původní románskou tribunou, jež sloužila šlechtickým zakladatelům kostela, tak zejména jedinečným souborem exteriérových soch, jimiž je osazeno průčelí. Podobně jako architekturu kostelíka, také sochy můžeme datovat do 60. let 12. století a je možné, že jsou dílem cisterciácké huti nedalekého kláštera v Sedlci. Dalším cílem naší výpravy byla prohlídka jedinečné kubistické vily v nedalekých Libodřicích, kterou nechal jako své sídlo mezi léty 1912 a 1914 postavit místní velkostatkář Adolf Bauer. Autorem luxusního, ale i přesto intimně a příjemně působícího sídla postrádajícího nabubřelost a nevkus obdobných dnešních sídel ve stylu „podnikatelského baroka“, je Josef Gočár. Vila je veřejnosti přístupná od loňského dubna a její návštěvu lze jen doporučit nejen díky zrestaurovaným interiérům a expozici kubistického designu. Vyvrcholením prvního dne byla návštěva dalšího luxusního podnikatelského sídla - zámku v Ratboři. Jeho dnešní podoba je výsledkem přestavby starší vily místní podnikatelské rodiny Mandelíků. V roce 1910 pozvali bratři Mandelíkové architekta Jana Kotěru, který novou podobu zámku pojal jako moderní panské sídlo s trojkřídlou kompozicí s centrální kupolí a s alegorickými sochami Hmoty a Ducha v průčelí od Jana Štursy. Zámek je v současné době v soukromých rukách a funguje pod názvem Chateau Kotěra jako exkluzivní hotel s autentickými citlivě zrestaurovanými interiéry a restaurací, o jejíž vynikající kvalitě jsme měli možnost se sami přesvědčit.

Druhý den naší exkurze byl věnován pouze Kutné Hoře a jejím jedinečným památkám. Nemohla proto chybět návštěva Muzea stříbra v Hrádku, jehož budova je sama o sobě unikátem a příkladem pozdně středověkého šlechtického městského sídla významného rodu Smíšků z Vrchovišť, jenž je nedílně spjat s dějinami pozdně středověké Kutné Hory a dobýváním stříbra. Součástí muzea je rovněž prohlídka středověkého důlního díla a tak nám nezbylo, než si obléci bílé havířské „kutny“ a sfárat do středověkého dolu Osel, jehož největší hloubka činí asi 600 metrů pod zemí. Tak hluboko jsme naštěstí nemuseli, a i když jsme oproti středověkým havířům byli vybaveni přilbami a elektrickými svítilnami, představa tvrdé práce prakticky ve tmě, v několika set metrové hloubce a v úzkých a někdy pouze něco málo přes metr vysokých chodbách osvětlených bludičkami z lojových kroužků středověkých svítilen, naháněla husí kůži. Návštěva nejstaršího kutnohorského městského tzv. vysokého kostela sv. Jakuba byla proto skutečným balzámem. Dnešní podoba kostela je výsledkem řady středověkých adaptací, nicméně interiér je jedním z nejkrásnějších příkladů tzv. lineární gotiky u nás. Unikátní jsou rovněž sedile - původní dřevěné chórové lavice z 90. let 15. století s originální řezbářskou výzdobou. V Čechách se dochovaly pouze tři kusy těchto středověkých sedilí, z toho dvě právě v chrámu sv. Jakuba. Další zastávkou na procházce Kutnou Horou byl Vlašský dvůr - sídlo mincmistra a místo, kde se razil slavný stříbrný pražský groš. Z původní architektury sídla, které dal honosně přestavět Václav IV., se bohužel dochovaly pouze fragmenty. Mezi nejkrásnější ale jistě patří jedinečný polygonální arkýř kaple sv. Václava, jenž je jedním z příkladů dvorského tzv. krásného stylu v gotické architektuře kolem roku 1400 u nás. Po návštěvě Vlašského dvora následoval krátký přesun k baroknímu chrámu sv. Jana Nepomuckého postaveného v polovině 18. století podle projektů architektů F. M. Kaňky a K. I. Dientzenhofera a dále k jednomu z nejkrásnějších chrámů v Čechách vůbec, ke kostelu sv. Barbory. Gotickou katedrálu, stavěnou z peněžních darů kutnohorských měšťanů i havířů začala stavět parléřovská huť v roce 1388. Svou velkolepostí, architektonickou kvalitou i uměleckou výzdobou měl chrám demonstrovat ekonomickou sílu i politické ambice stříbrného města, jež za vlády Jagellonců směle soutěžilo s Prahou. Úchvatné jsou nejen nekonečné linie kroužené klenby halového trojlodí projektované geniálním architektem Benediktem Riedem, ale rovněž celková originální koncepce chrámu, jež představuje v rámci středoevropské pozdní gotiky unikát. Zajímavou analogií k pražskému chrámu sv. Víta je mimo jiné také fakt, že podobně jako pražská katedrála, také sv. Barbora se dočkala svého dokončení až na počátku 20. století. Závěr náročného dne někteří nadšenci strávili v nedávno otevřené Galerii Středočeského kraje (GASK), ti vyčerpanější pak zamířili do nedaleké stylové pivnice Dačický, aby své bohaté zážitky náležitě prodiskutovali nad mokem stejného jména z místního pivovaru, či nad sklenicí místní speciality: long drinku Koudelník.

Závěrečný den započal volnějším tempem v nedalekém Sedlci prohlídkou areálu cisterciáckého kláštera, v jehož zdech dnes sídlí tabákový velkovýrobce Phillip Morris. Společnost v areálu kláštera otevřela pro veřejnost Muzeum tabáku, kde se návštěvník může seznámit nejen s historií a technologií výroby tabákových výrobků, ale může také navštívit výrobu cigaret přímo v továrně, což bylo, pro kuřácké návštěvníky, zároveň zajímavé i trýznivé. Součástí prohlídky areálu je i překrásný barokní refektář v historické budově kláštera přestavěné J. B. Santinim na počátku 18. století. V roce 1708 byla Santinim rovněž dokončena rekonstrukce zchátralého, původně gotického, chrámu Nanebevzetí Panny Marie, jehož unikátní průčelí nápadně připomíná slavnou sedleckou monstranci, ukrytou mnichy před husity ve zdech klášterního kostela. Součástí areálu byla rovněž pohřební kaple - dnešní kostnice, jejíž bizardní makabrózní výzdoba je tvořena výlučně z lidských kostí. Nabízí jedinečný prostor k zamyšlení nad pomíjivosti života a pozemských statků. Řečeno povzdechem středověkého básníka: „Ach, marná sláva světa je křehká a pomíjivá věc, stejně i krása a moc, čest i moudrost a ostatní radosti světa se ve smrti zhroutí...“ Poslední zastávkou na cestě zpět do Ostravy bylo staré město Kouřim s neobyčejně zajímavým kostelem sv. Štěpána ze 13. století. Architektura chrámu je spojena s královskou píseckou stavební hutí a vlivem cisterciácko-burgundské gotiky. Jedinečná je zejména krypta zasvěcená sv. Kateřině s unikátní hvězdicovou klenbou, jež je nejstarší ve střední Evropě vůbec. Zajímavé jsou rovněž gotické nástěnné malby objevené nedávno při restaurování interiéru krypty. Součástí prohlídky kostela byla i návštěva renesanční zvonice z první poloviny 16. století s unikátními zvony, zavěšenými neobvykle srdci vzhůru. I přes nepřízeň počasí se většina účastníků exkurze rozhodla navštívit ještě nedaleký skanzen lidové architektury. Ty, které počasí a únava odradily, měli pak příležitost místní folklór zažít doslova na vlastní kůži v jednom z místních pohostinských zařízení, kde nám místní předvedli originální hru na smeták a vařečku doprovázející píseň, z níž jsou publikovatelná pouze první čtyři slova. Inu, nelze než souhlasit s jedním z místních štamgastů, že Kouřim je „městečko kouzelných bytostí“.

p.s.: Velké poděkování za bezchybné zorganizování exkurze a za udržování dobré nálady patří dr. Jiřímu Jungovi!